Do Sextenských Dolomit za fotografováním – Dolomity 2017
Fotografování mě opravdu baví, stejně tak jako hory a cestování. V září 2017 jsem vyjel na fotokurz do italských Dolomit. Lákalo mě prozkoumat zajímavá místa na fotografování v oblasti okolo slavných Tre Cime. Navíc jsem věděl, že zdejší hory jsou rájem pro oči.
Tre Cime – západ slunce z ferraty
Kurz trval 3 dny. Ubytování bylo zajištěno v horské chatě Rifugio Auronzo, klasickém řešení pro turisty, kteří cestují do této oblasti. Leží ve výšce 2333 m n. m. blízko města Misurina. Nabízí 25 poměrně luxusních pokojů pro dvě osoby. Chata disponuje velkou jídelnou pro 130 osob a dává možnost zakoupení snídaní, obědů i večeří. Pokud bylo venku nevlídno, konaly se tu pro nás přednášky o teorii fotografování.
Chata Rifugio Auronzo pod Tre Cime
Naštěstí nám počasí většinou přálo. Budil jsem se s kŕasným východem slunce a mlhou, která se přelévala z jednoho místa na druhé. To mě dostalo z postele lépe než nejhlasitější budík. Stačilo vyběhnout kousek nad chatu a otevřel se mi výhled do údolí. Po mém pravém boku se tyčily skály, které jsem chodil každé ráno fotit; nalevo zase trasa k Tre Cime, symbolu Dolomit.
Ráno stačilo pár kroků z postele, a měli jste neskutečný pohled
Získejte ode mě slevu 725 Kč na vaše první ubytování přes AirBnB po celém světě
K nim jsme se vydali po úzké sněhové cestě ve svahu. Tre Cime jsou zřejmě nejslavnějším symbolem Dolomit. Jde o impozantní tříčlennou skupinu skalních štítů. Nejvyšší prostřední Velký štít, Cima Grande, dorůstá do výšky 2999 m. n. m. Dalšími vrcholy jsou Západní štít (2973 m. n. m.) a Malý štít (2973 m. n. m.). Do roku 1919 tvořily vrcholy hranici mezi Itálií a Rakouskem. V době první světové války tudy procházela válečná fronta, a dodnes je zde patrných mnoho pozůstatků: opevnění, tunelů, umělých jeskyní, ale také pamětních desek.
Západ se nám tady moc nepovedl, i když jsme čekali, že slunce ještě pod mraky vykoukne.
Napravo od Tre Cime leží hora Torre dei Scarperi (2634 m.n.m.), a vpravo od ní se nachází zase vrchol Torre di Toblin (2630 m.n.m.). Od bunkru vede na vrchol skály ferrata, z které jsou nádherné výhledy dolů do údolí. Po výstupu se nacházíte na místě bývalé velitelské pozorovatelny z první světové války. Je odtud krásný pohled na vrchol Tre Cime, Monte Paterno a další krásné hory.
Vpravo chata Dreizinnen Hut s horou Torre dei Scarperi, na níž vede jedna z ferrat.
Jen pár stovek metrů pod Torre dei Scarperi stojí chata Dreizinnen Hut (2438 m n. m.). Vedle naleznete soustavu jezer Lago dei Piani, které okouzlí svou čistotou. Poslední den jsem tu marně vyčkával, až se počasí umoudří a vysvitne slunce. Přesto jsem si odsud odnesl pár obstojných fotek.
-
- Jezera Lago dei Piani
Z kurzu velmi vzpomínám na výstup na vrchol Monte Paterno (2744 m. n. m.). Ferrata vedla přes různé jeskynní průchody a štoly. Této oblasti se rovněž dotkla první světová válka.
Ferratový výstup na vrchol Monte Paterno (2744 m. n. m.)
Bylo zajímavé si představit, jak v těchto horách vojáci trávili mnoho dní a nocí v plném vybavení. Stále tu najdete zbytky zdí a přístřešků z válečného období. Nahoru jsme došli se západem slunce. Naskytl se nám panoramatický výhled na známý Tre Cime a vrchol Monte Cengia (2559 m. n. m.). Čekali jsme na mlhu, která vypadala, že každou chvíli přeteče do údolí. K tomu bohužel došlo moc pozdě. Slunce zapadlo a podmínky pro focení již nebyly tak příhodné.
Tre Cime při západu slunce z vrcholu Monte Paterno.
V souvislosti s horou Monte Paterno musím zmínit příběh Seppa Innerkoflera, jehož jméno nese zdejší feratta. Tento odvážný horolezec, horský vůdce a někdejší správce chaty Dreizinnen Hut patřil po vypuknutí války k jedněm z nejschopnějších rakouských velitelů hlídek. Roku 1915 zahynul, když se beznadějně snažil dobýt pro Rakušáky tento strategický vrchol, obsazený Italy. Možná rukou protivníka, avšak možná i omylem, zasažen krycí palbou vlastních mužů. Italové vykonali pohřeb na vrcholu hory. Teprve po válce bylo jeho tělo přeneseno do rodinné hrobky v Sextenských Dolomitech.
Za zmínku stojí také nádherné ostré pohoří Forcella della Torre. Jeho nejvyšší vrchol měří až 2569 m. n. m. Pořídil jsem tu mnoho pěkných fotografií východu slunce. Dokonce také dorazila mlha, která dodala fotkám větší šmrc. Bohužel s příchodem slunce začala stoupat teplota a mlha se ztáhla zpět pod pohoří.
Pohoří Forcella della Torre, jehož nejvyšší vrchol měří až 2569 m. n. m.
Veškeré fotky co na webu naleznete je možné vytisknout na plátno, nebo kapa desku. Pokud se vám můj způsob a styl focení líbí mrkněte na portfolio a služby co nabízím.
Ráno před odjezdem se však na mě usmálo štěstí. Celé údolí opět naplnila mlha. Mohu tedy říci, že jsem fotografický kurz využil naplno. Prst jsem odtáhl od spouště až v momentě, kdy jsem nastupoval do auta. Těchto tří dnů nelituji a myslím si, že by si je měl prožít každý fotograf. Nejen pro zdokonalení, ale také pro zážitek.
Ranní mlha v údolí před odjezdem z oblasti Tre Cime.
Kurz byl veden profesionálním fotografem Vaškem Krpelíkem (https://www.vaclavkrpelik.com/), jehož kurz doporučuji všem, kdo se chtějí zlepšit v krajinářské panoramatické fotografii, objevit krásnou oblast italských Dolomit a užít si trochu adrenalinu při ferratových výstupech.
Cestování je jednou z mála věcí, díky které získáte o hodně víc, než ztratíte. Láká tě cesta kolem světa, ale nevíš kde začít? Chceš cestovat a zároveň pracovat na cestách? Stáhni si ukázku zdarma…
