První týden s Macem

Po dlouhých 15 letech soužití s Windows jsem se rozhodl dát slavnému operačnímu systému sbohem (ne tak docela…). Důvod? Rychlost, přesněji řečeno pomalost „oken“, která je pro mě jako fotografa klíčovou. Být standardním uživatelem, nechal bych to plavat. Ale upravovat snímky v programu, který pracuje postupem času pomalým tempem, to ve vás dřív nebo později probudí pocit frustrace. A řeknete si, že takhle to dál nejde. Změna je život.

Nepřecházím proto, že bych chtěl být „in“, protože Mac už mají všichni. Kdepak, neznám ve svém okolí vlastně nikoho, kdo by jej používal. Takže žádné přesvědčování se nekonalo. Rozhodnutí vycházelo čistě z mé hlavy.

Přitom jsem dosud rozhodně nepoužíval nějak špatný stroj – byl to Dell Precision M4600 se vším všudy: i7, 16GB RAM, grafika nVidia Quadro 1000M, SSD… zkrátka slušná pracovní stanice jako stvořená přímo pro grafické aplikace. A nechyběla ani pořádná dokovací stanice (o té ještě bude řeč). Měl jsem ho rád a nebýt té pomalosti… vlastně jsme se spolu zatím tak docela nerozloučili, takže asi ukápne nějaká ta slza, až na to dojde. Ale kdyby někdo chtěl, je na prodej.

A teď už k ryze praktickým záležitostem. Místo Windows tu přede mnou najednou leží otevřený Mac. Konkrétně: bazarový MacBook Pro 15“ Retina, celková konfigurace i7, 2.7 GHz, 16GB RAM, 750GB SSD. A s ním taky dlouhý seznam rozdílů. Tak například:

Rozdíl 1. – Váha a velikost

Tím začínám, protože to je logicky vůbec první dojem z celého přístroje. Rozměrově jsou si Macbook i Dell velmi blízko díky 15“ displeji. Ovšem tloušťka a váha – to už je jiná liga. MacBook váží všehovšudy 2kg, zatímco Dell má 2,79 kg. Především je ale MacBook neuvěřitelně štíhlý, nemá ani 2 cm (konkrétně 1,8)! Tenčí notebook jsem ještě neviděl.

Rozdíl 2. – Základní plocha

Na první pohled není patrný žádný rozdíl. Dock Applu odpovídá spodní liště Windows a horní Menu Bar mě nijak nepřekvapilo, to je u jablečného systému známá věc. Jak jsem se však systémem propracovával hlouběji, narážel jsem na první jednoznačná plus. Svižnost, uzavřenost, ale hlavně jednodušší a intuitivnější ovládání. Všimnete si toho už při základním nastavování aplikací a systému.

Rozdíl 3. – Sbohem Ctrl

Pomalu otvírám červeného Jonáše Chodce a nalévám sklenku, nastává totiž první šok. Deset let jsem se při práci s počítačem neobešel bez kouzelné klávesy Ctrl. Dnes a denně jsem tiskl Ctrl + C, Ctrl + V, Ctrl + X… a najednou, jako blesk z čistého nebe, žádné Ctrl neexistuje. Tedy abych byl přesný – existuje, ale prostě se nepoužívá. Radši na něj rychle zapomeňte. Náhradou má být tlačítko Command, to je však umístěné mezi mezerníkem a tlačítkem Alt, takže musíte navíc ještě začít trénovat jinou prstovou kombinaci. Dříve jsem používal malíček + ukazováček, momentálně se přeučuji na práci s palcem. Řeknu vám, jde to ztuha. Zvyk je železná košile. Ale má to i své výhody – prsty mají větší záběr na poli klávesnice. Takže už se mi to začíná líbit. I když ve Photoshopu pořád převládají spíše nevýhody. Zatímco ve Windows se standardně používá kombinace nejvýše tří kláves (Ctrl + Alt + Shift), u MacOS je nutné si pamatovat, že Command je sice novou dominantou celé klávesnice, ale některé funkce přece jen zůstaly pod správou Ctrl.
Co dalšího se liší? Třeba úplně chybí klávesové zkratky jako Home a End (nicméně v systému si je můžete přemapovat). Pro začátečníky rozhodně doporučuji velkou pomůcku: webovou stránku se zkratkami.

Rozdíl 4. – Trackpad

Na Dellu jsem používání Trackpadu nemohl vystát. A na Macu? Nemůžu se ho nabažit! Myš teď už používám jen na úpravy ve Photoshopu, když je potřeba precizněji udělat výběr nebo selektivní úpravu. Mac jako by byl pro TrackPad stvořen. Jeho plocha je dvojnásobná a pro běžnou práci – psaní článků, ladění webu a tak podobně – je pro mě už volbou číslo jedna. Doslova jsem si zamiloval gesta, Trackpad totiž můžete používat jedním až čtyřmi prsty. Hravě zvládá zvětšení, zmenšení, scrolování na webu, sekundární klepnutí, přechod z aplikace na aplikaci, posun o úroveň zpět a dopředu, zobrazení přehledu všech otevřených oken a ploch, zobrazení prázdné plochy, zobrazení launchpadu (kde vidíte všechny naistalované aplikace), otevření oznamovacího centra…. Tohle s klasickou myší rozhodně nedokážete.
Ještě dodám, že všechna gesta se pochopitelně týkají i stolních Maců s novou verzí trackpadu 2 – (Affillink – trackpad pro iMac).

Rozdíl 5. – Spotlight

U Windows jsem byl zvyklý na vyhledávání v Průzkumníku a řekněme si to upřímně, rychlostí právě nevynikalo. Ne že by bylo špatné, ale přece jen… Vyhledávací systém spotlight je jiná káva. Nejen že je rychle dostupný pod zkratkou Cmd+mezerník, ale hlavně dokáže vyhledat vše, co se v Macu nachází.

Rozdíl 6. – Funkce Enter

Ve Finderu (obdoba Průzkumníku) mě poněkud zarazilo zjištění, že Enter opět nefunguje jako Enter. Místo toho přejmenovává složky a soubory. Ty otvíráte pomocí klávesové zkratky Cmd+O, mezerníkem pak zobrazíte rychlý náhled dokumentu – na prohlížení fotek ideální. Listujete v nich jednoduše pomocí šipek.

Rozdíl 7. – Žádné Instalace

S instalací programu jsem se ještě nesetkal. Prostě stačí otevřít složku se souborem a program jednoduše přetáhnout do Aplikací – rychlé, intuitivní, geniální. Veškeré programy najdete na jednom místě.

Rozdíl 8. – Virtuální plochy

V MacOS si můžete vytvořit více ploch, což je perfektní na práci s fotkami. Osobně používám tři plochy: jedna je určená na zobrazení fotografie, jedna na prohlížení webu, jedna na průzkumník souborů Finder. Pozor, je to silně návyková věc! Mezi jednotlivými plochami přepínáte posunutím tří prstů na trackpadu nebo pomocí přehledu Mission Control (chytrá utilitka která zobrazí veškeré aplikace a okna otevřená na dané ploše). OBR. Mission Control

Rozdíl 9 – Kopírování cesty souboru

Tohle bych Finderu vytknul. Chybí mi tu funkce rychlé navigace, na kterou jsem zvyklý z Windows. Tam bylo možné snadno vyhledat a zkopírovat cestu k požadovanému souboru (v mém případě je to například kategorie s fotkami na externích discích), a tu použít například pro rychlé vyhledání umístění fotek na disku. Odpadlo tak zdlouhavé proklikávání celou knihovnou se všemi složkami. Možná by mi zkušení uživatelé Macu poradili, jestli jsem jen něco nepřehlédl…?

Sečteno a podtrženo

Mac používám deset dní a můžu tedy začít srovnávat. Obecně vzato, oba systémy mají něco do sebe, oba jsou dobré, a každý si najde své. Windows jsou podle mě univerzální a vhodné pro širší okruh uživatelů, zatímco MacBook bych doporučil všem zaměřeným spíše jen na jednu konkrétní činnost (ať jste grafik, střihač videa, fotograf nebo copywriter). Prostředí macOS je tak nějak produktivnější díky své jednoduchosti a uzavřenost (už jsem to zmiňoval, ale proč to nezopakovat). Díky tomu vás vede k tomu důležitému – efektivní práci. Jakmile se prokoušete úvodem, pochopíte princip systému a – ano, možná taky přistoupíte na určité kompromisy – už na něj nedáte dopustit. Naprosto se přizpůsobí účelu, za kterým jste si jej pořídili. Začnete používat Mac pro účel pro jaký jste si ho koupili.
Troufám si říct, že na Macu funguji po deseti dnech mnohem rychleji a produktivněji, než jsem byl za stejnou dobu schopen ovládnout Windows. A pokud bych měl vypíchnout jedinou věc, která mě uchvátila ze všech nejvíc, pak je to rozhodně Magic Trackpad. Díky němu se totiž z notebooku stává skutečný notebook – lehký, výkonný a přenosný přístroj bez veškerých zbytečných dodatků.

A co vy, máte podobnou zkušenost?