Rakousko, Itálie, Švýcarsko – dodávkou po Evropě (2.část)

---

Informace před samotným čtením:

---

Takže teď kafe, čaj, pohodlné místo a jde se na to:

5.den 11.9. Úterý – Cortina d‘ Ampezzo, Passo Gardena

Konečně! Konečně využijeme ferratový sety. Projdeme si dlouhou ferratu v místech kde se točil Cliffhanger a kde probíhala první světová válka. Na ferratu Ivano Dibona se nejjednodušeji dostanete pomocí dvou sedačkových lanovek. Vzhledem k tomu, že ferrata je celkově i se sestupem na 8 hodin, rozhodli jsme se ušetřit síly a vyjet oběma lanovkami až nahoru. První překvapení – druhá lanovka nahoru nejede, tzn. výstup další 2h navíc. Tak nic, dnes nám to zase nevyjde. Domluvili jsme se, že si nějaké jištěné cesty vylezeme na cestě zpět. Uvidíme jak nám nakonec tenhle plán vyjde.

Momentálně píšu z poloviny cesty, takže se může všechno ještě několikrát změnit. Takže zase nic. Složili jsme ferratový sety, a jeli zpět do Cortiny. Plán jsme změnili dnes na kola, aby jsme taky chvilku potrápili ruce. Celkově můžu říct, že hlavní plány nám nevychází, ale alternativy jsou vždycky dobré. Přikládám mapku k cyklovýletu – podrobnosti o délce a převýšení najdete v odkazu. Připravte si hlavně náhradní duši a zkontrolujte si brzdy 😉. V nástupní stanici jsme si koupili rovnou kombinovanou jízdenku (obsahuje 2 cesty sedačkovou lanovkou) na Superpanorama freeride trasu.

Přejezd na přespání byl naplánován k pohoří Alpe di Siusi, ale hádejte. Plán se zase změnil. Věděl jsem, že západ v oblasti Alpe di Siusi nestíháme. Cesty jsou samá serpentína a pořád zdoláváte velká převýšení. Nakonec jsme přespali na, za mě, opravdu luxusním místě. Prakticky na hřebeni, kde byl výhled do údolí na obě strany. Jedná se o Grödner Joch, neboli Passo Gardena (ty německý názvy jsou fakt šílený…).

Tady jsem asi udělal rekord s nejdelší expozicí tento rok. Asi 197 sekund vznikala následující fotka popředí – ten řidič byl buď pod vlivem a bál se, aby to někam nenaboural, nebo to byla žena – pardóón!

Ráno jsme vstali, zaplatili jsme pánovi 10€, dali jsme si rychlý kafe na vyhlídce, protože děda už byl nervozní a razili jsme si cestu dál. Našim hlavním cílem bylo pohoří Seceda.

Chvilku jsme měl roupy a měl plán, že přespíme nahoře u lanovky. Z různých diskuzí a zkušeností cestovatelů jsem usoudil, že by to nebyl dobrý plán – pokuta by byla pro mě trochu likvidační :-D. A navíc předpověď počasí na ten večer a ráno už nevycházela moc hezky. Spát někde na hřebeni v 2500 metrech v bouřce? Ta představa mě fakt nelákala.

Na druhou stranu – počasí bylo v ten den bez mráčku – absolutně nejhorší podmínky pro fotografování :-D. Seceda je krásný skalní hřeben, kdy z jedné strany se táhne pozvolna posekaná louka s výhledem do údolí s typickými horskými chatami. Druhá strana pohoří vypadá, jako by jí někdo odsekl a odstranil. Areál je fakt krásný a dokázal bych si představit strávit zde zimní lyžovačku.

Dost bylo Secedy, čeká nás sestup dolů (zase taková opačná blbost :-D) – po cestě jsme posílili naše těla radlerem a kávou.

 

---

V 5 hodin jsme začali šplhat na místo, vytipované od jiného fotografa, kde bych nafotil pohoří Alpe di Siusi. Škoda že už se nezmínil o zákazu vjezdu a pochodem na místo v řádu dvou hodin. No nic, prostě času je málo, plán je našťouchaný a rozhodně vím, kvůli čemu a kam se budu vracet do Dolomit.

Takže jsem měl přesně -10 minut (ano, mínus 10 minut, západ už začal), slunce zalézalo za mraky, které předpovídaly onen déšť a bouře. Popadl jsem stativ, přikázal (vlastně navrhl a taktně naznačil…) jsem skoro ženě připravit večeři a vyběhl jsme mezi kravky na pole, alespoň něco zachytit. No když to tak shrnu, lepší večeři jsem ještě takhle vysoko, u silnice, a na takovém místě neměl.

Večer jsme ještě pokračovali k jezeru Karersee. Kde jsme přespali a nabrali další síly.

 

Pohodový a pro vás trochu nudný den. Nevstával jsem na východ, ani jsem nefotil v noci. Prostě jsme se vyspali (místo kde se dá nerušeně přespat naleznete na konci v krátkém soupisu), vytvořili pořádnou snídani, prošli jsme se k jezeru Lago di Carezza (nemecky KARERSEE, MEINE LIEBE!) jako všichni ostatní turisté a jeli jsme do Benátek.

Já bych tam úplně nemusel. Byl jsem tam jako malý s rodiči a prospal jsem ho tátovi na rameni – tak moc na mě zapůsobily Benátky. A kdybych měl při ruce nějaké rameno i teď, udělal bych to samé. Ne, fakt – je hezké je vidět, ale kdybych měl srovnat Benátky a třeba Amsterdam – za mě Amsterdam. Benátky na mě oproti tomu působí jako hodně zašlé město, žijící jenom z turismu. Nevěděl jsem jak to popsat, ale asi tak. Doporučuju tam jet večer, kdy je zde relativně málo lidí a není takové vedro. Původně jsme měli plán, jet do Benátek dopoledne, přes oběd a pak jet k moři. Ale jsme rádi, že jsme je stihli večer. To vedro v rozpálených ulicích, plné lidí musí být neúprosné.

Camper auto jsme zaparkovali na placeném parkovišti hned na kraji města Mestre (18€/24h) a autobusem za 3€ tam a zpět jsme se dopravili do Benátek. Auto nechte radši na podobném místě a nejezděte přímo do Benátek – ceny za parkování jsou astronomické a se štěstím najdete volné místo.

Po návratu z Benátek do kempu nás přivítala Trance party v přilehlém parku. Spát se nedalo, a tak jsem otestoval místní piva, abych věděl co přivést domů,  Na seznamu bylo pivo Peroni, Castelo a Birra Moretti. Poslední jsem vybral jako nejlepší. No a potom už se dalo i usnout.

8.den 14.9. Pátek – pohoda u moře

Dnešní den je z celého Ojro výletu jediný jiný. A to odpočinek a zastávka u moře. Dneska si odpočinou naše těla a foťák. Nehrábnu na něj až do dalších hor. Přejeli jsme do střediska Lido di Jesolo, kde jsme shodou okolností měli sraz z kolegou z práce. Skoro celý den nás doprovázel mlhový opar a počasí u moře bylo v září snesitelné. Nehledě na to, že bylo po sezóně a naštěstí jsme nenarazili na žádné masovky, které jsou pro tuto oblast a Bibione typické. Když jsem se díval z moře na středisko, připadal jsem si jak někde v Šanghaji. Opar, vysoké hotely a pláž, která neměla konce mi připomínala právě smogem zanesené město. Kolem 6té hodiny jsme sedli do auta a vyrazili směr Švýcarsko. Plán byl přespat poblíž Švýcarských hranic a ráno přejet do Zermattu. Spali jsme nad jezerem Lago d’ Orta. V noci se to zdálo jako v pohodě místo na přespání. Ráno bylo v okolním parku všude dost lidí a konal se tady nějaký dětský den. Do toho kostel hned vedle nás… No zase na doporučení, “nice and quiet place”. 😉 (souřadnice s místem přespání najdete v rychlém přehledu níže)

To je z druhého dílu všechno! V posledním se podíváme do Švýcarska, které bylo pro nás hlavním cílem. Podívejte se na mé další články no a komu unikl první článek z této cesty – je tady: Rakousko, Itálie, Švýcarsko – dodávkou po Evropě (1.část).

2. Cortina d‘ Ampezzo – lanovka na ferratu Ivano Dibona: 46.5517497N, 12.1893492E – obtížnost ferraty – B. Časová náročnost: cca 8hodin (Vždy se informujte o stavu ferrat v dané oblasti.)
3. Cortina d‘ Ampezzo – okružní trasa na kola – Superpanorama freeride – nástupní stanice s koly – 46.5379892N, 12.1406583E.
4. Kemp v Cortina d‘ Ampezzo kde se lze zadarmo osprchovat – 46.5172142N, 12.1361736E
5. Spaní nad Cortina d‘ Ampezzo – poplatek 10€ – 46.5493322N, 11.8092350E
6. Seceda – tip na plac kde nechat auto – případně lze na místě přespat v obytném voze a využít přilehlý penzion pro doplnění zásob – 46.5862114N, 11.6339314E
7. Seceda – zpáteční jízdenka dolní stanice – Seceda a zpět = 32€ dospělí, 16€ junior

---

---