Tak jo.
Tohle bude poslední část naší cesty dodávkou po Evropě. Nechtěl jsem rozdělovat článek na více jak tři části, takže tenhle možná bude trochu delší.
Mimochodem, předchozí části článku najdete hned tady, pokud jste nečetli, neviděli:
Informace před samotným čtením:
- Zvýrazněný text jsou zajímavé a užitečné informace (alespoň v to doufám = když ne, napište mi do komentářů a já to doladím)
- Na konci článku zveřejním krátký průlet textem + GPS souřadnice. Pro ty co nechtějí, nebo nemají čas číst = takže kdyžtak prolítněte fotky a dole si přečtěte to nejzajímavější
9.den 15.9. Sobota
Přejezd do Zermattu od Lago d’ Odro trval zhruba 2,5h. Kolem druhé hodiny jsme zaparkovali dodávku v kempu v městečku Täsch. Je to nejbližší dostupný výchozí bod autem, protože do Zermattu je zákaz vjezdu všech motorových vozidel z výjimkou povolení od místní Kantonské policie.
Ceny ubytování v kempu Alphubel 09/2018:
- 8CHF/osobu
- 12CHF/obytný vůz
- 1CHF/osobu – návštěvnická taxa
- 0.5 CHF/za odpad
- + další volitelné služby co jsme nevyužili (internet a elektřina)
Kemp Alphubel je jeden ze dvou kempů v městečku Täsch a je rozhodně lépe vybavený než druhý. Je hned přes most, vedle vlakové stanice Täsch – Zermatt. Vlak jezdí každých 30 minut a na to že jsme spali hned vedle, je poměrně tichý. Co jsme zjistili až druhý den, když jsme chtěli dojet znovu do Zermattu, je jak mají zajímavě napsané ceny vlaků. Přijdete k terminálu a tam na vás svítí: Ticket Täsch – Zermatt 2way – 30 day = 16,40 CHF/osobu. Tak jsme si říkali: “To je dost dobrý a levný, to můžeme jezdit sem a tam 30 dní”. Vy ale můžete být 30 dní v Zermattu a pak se vrátit do Täschu a tím jízdenka končí. Prostě ticket za 16,40 je jen na dvě cesty, tam a zpět, ne na 30dní jak jsme si hloupě mysleli.
Podle předpovědi počasí se měl dnešní den odpoledne zkazit a začít pršet. Naštěstí nám počasí vyšlo a tak jsme ještě ve dvě hodiny vyrazili směr Matterhorn a vybrali jsme si trek Matterhorn Glacier trail + jsme zvolili ještě cestu do údolí. To jsme zvolili proto, že poslední lanovka směrem dolů jela v 16:50. To jsme věděli že buď nestihneme a nebo budeme muset hodně pospíchat. A rovněž na základě cen lanovek. Jako řekli jsme si, že během celého výletu nebudeme šetřit, jeli jsme si to užít, ale tady jsme museli trochu brzdit :-D. Tak jenom pro info.
Z Zermattu vedou lanovky do 4 údolí z kterých většinou vedou další přestupní stanice ještě výš. My, co jsme jeli pod Matterhorn, jsme museli využít transport: Zermatt – Furi, Furi – Schwarzsee, Schwarzsee – Trockener Steg. Lanovka nahoru pro osobu vychází v září 43 CHF/osobu. Pokud by jste chtěli oboustrannou jízdenku – ta by vás vyšla na 66CHF/osobu. Další ceny všech lanovek a mapu můžu pokud bude zájem nafotit a nasdílet.
Trek okolo ledovcových jezer pod Matterhornem trval zhruba 1,5h. A do údolí 2 hodiny. Když jsme si kupovali ve 2 hodiny jízdenku nahoru, paní u okénka se docela divila, že nechceme jízdenku zpět a tvrdila nám, že cesta dolů vyjde pěšky na 8 hodin. Tím mě docela znervóznila… Ale po první ferratě jsme měli už sestup natrénovaný a nic nás nerozhodilo.
Jsme moc rádi že jsem stihli alespoň tenhle trek a viděli Matterhorn ve své kráse, protože druhý den se už počasí solidně zkazilo a my jsme vymýšleli kam dál.
10.den 16.9. Neděle – Lauterbrunnen
Po ranním probuzení nastalo rychlé vystřízlivění – předpověď vyšla (- tak jedeme dál). Z Matterhornu nebyla vidět ani špička a šance tak na fotky byla nulová. Další cíl byla vesnička Lauterbrunnen – asi 130km od Zermattu. Někde na webu jsem viděl fotku z téhle švýcarské vesničky a minimálně jednou jsem jí chtěl vidět. Mimochodem, jeli jste už někdy s naloženým autem na vagonu? Do Lauterbrunnen vedou dvě cesty – horem okolo Alpského štítu skrze Oberwald, Guttannen přes Interlaken a nebo pohodlně skrze horský masiv tunelem.
Až na místě jsme zjistili, že údolí, v kterém se nachází tahle vesnička, bylo určitou inspirací pro spisovatele John Ronald Reuel Tolkiena. Vůbec jsem to netušil do té doby než jsem se zeptal v infocentru jak se dostat nad tohle údolí. Slečna mi všechno vysvětlila a nakonci rozhovoru, mimo jiné přidala tuhle perličku. Nevím, jestli si to nechává schované nakonec vždycky, ale tím mě totálně přesvědčila, že to místo chci vidět :-D. Zubatkou jsme se dostali těsně před západem nad údolí, na louce svažující se do údolí jsme povečeřeli, vycvakli západ a jeli zas zpět. Spaní opět na parkovišti – #dyckypunk
11.den 17.9. Pondělí – Grindelwald, Brienzeersee, Maloja
Pracovní den 🙂
Veškeré fotky co na webu naleznete je možné vytisknout na plátno, nebo kapa desku. Pokud se vám můj způsob a styl focení líbí mrkněte na portfolio a služby co nabízím.
Čekal nás docela dlouhý přejezd. Cílem pro pondělí bylo dostat se Maloji. Mohli jsme zůstat delší dobu ve Švýcarsku, to je jasný, ale na Švýcarsko by to bylo o jeden, nebo dva dny navíc zbytečný. Zajedeme sem jindy a na delší dobu. První zastávka = snídaně v Grindelwaldu – proč ne ;-).
Ještě před dlouhým přejezdem jsme se zastavili u jezera Brienzeersee a hodinku a půl jsem prostě nedělali nic. Počasí a teplota u jezera lákala k opalování a koupání. Místo jsme hledali při horním břehu Brienzeersee protože při spodním vede placená dálnice.
Ve Švýcarsku jsou rovněž všechny dálnice placené. Cesta z této Švýcarské vesničky vede do Maloji krásnou soutězkou. Pořád jsme stavěli, za každou zatáčkou jsem viděl jinou fotku.
Tenhle přejezd nám se zastávkami vyšel zhruba na 5h jízdy.
Západ v Maloji jsem bohužel nestihl. Udělal jsem si radost alespoň s touhle soutězkou. Spaní na opuštěném parkovišti v lese s výhledem na tuhle krajinku bylo boží.
Chtěl jsem zkusit ještě jak bude vypadat východ slunce a doufal jsem v mlhu v údolí, ale kapky deště dopadající na kapotu obytňáku, radily ať se dnes vyspím :-D.
HELP YOU – HELP ME
Pokud jsou jakékoliv informace na těchto stránkách pro Vás přínosné, potěší mě když využije jeden z následujících odkazů.
Vy i Já získáme zajímavou slevu či provizi od poskytovatele, nebo díky nákupu přes následující link získám provizi – veškeré vydělané peníze slouží na rozvoj stránek a na mé cesty. Díky, že čtete mé články!
AirBnB – sleva 725 Kč na vaše první ubytování přes AirBnB!
Booking.com – Získejte 10 % zpět z ceny pobytu!
12.den 18.9. Úterý – Lago di Resia
No paráda, musím říct že počasí i přes raní déšť vycházím zatím pořád skvěle (=vyjímkou byl druhý den v Zermattu, což nás hodně mrzí, ale čekat až bude lépe je blbost.) Dnešním dnem opouštíme Švýcarsko a vezeme si zadky k jezeru Lago di Resia ležící kousek od lyžařského střediska Nauders za italskými hranicemi. Lago di Resia, německy Reschensee, je specifické svou kostelní věží vyčnívající nad hladinu jezera. A zároveň to je jedno splněné místo mé přítelkyně. Takže žena spokojena, já taky :D. Chvíli se kocháme pohledem na kostelní věž, návštěvu nám překazí lehký déšť, takže sedáme do obi-vanu a směřujeme na poslední zastávku našeho výletu.
Tím je opět Salzburg a okolí, kvůli svým ferratovým cestám. Jasně, mohli jsme se zastavit ještě někde u Innsbrucku nebo Zell Am See. Problémem bylo, že jsem v této oblasti nenašel nějaké lehké ferraty, které by jsme si v pohodě vylezly a užili – ne se na nich poslední dny zničit.
13.den 19.9. Středa – Salzburg – ferraty
Ve finále byl tohle náš předposlední den, ale to jsme toho rána ještě nevěděli :). Předchozí večer jsme prolustrovali průvodce a hledali na jakou zajištěnou cestu ráno vyrazíme. Z výběru možností ferrat jsem měl v hlavě následující: Postalmklamm Klettersteig obtížnost D (F) – za mě asi nejzajímavější feratta v této oblasti, a Drachenwand Klettersteig C (D) – relativně lehká – na začátek ideální. Takže výběr číslo jedna = Drachenwand Klettersteig. Rychlá snídaně u jezera Mondsee, přesun na označené parkoviště, kontrola veškerého vybavení a vyrážíme. Fááákt natěšený, jsme došli asi 100 metrů, pak veškerá radost opadla. “Hele! Tady je nějaká červená cedule, ale je to německy. To by mě zajímalo co tam píšou.“ No co asi, pomyslel jsem si. Ferrata je určitě zavřená. Přesně takováhle cedule měla být u Lago di Braies, kde jsem lezli 6 hodin na ferratu :-D. Velká škoda protože jednak jsme na tuhle cestu dostali doporučení od známých, co jí absolvovali 14 dní zpět a druhak jsme se těšili na výhledy, lanovkový žebřík a lavičku ve skále nad propastí – to by byly fotky. No nic – na Postalmklamm Klettersteig po tomhle zjištění jsme moc chuť neměli (navíc byla v plánu další den, protože se nachází více směrem k česku). Cítili jsme, jak se nám smůla ohledně ferrat lepí na paty. Začli jsme naštvaně googlovat nejbližší možnou, nepříliš náročnou cestu, ale znáte to – kde nic tu nic. Zanedlouho vedle nás zastavil bílý golfík – kluk a holka. Když nás viděli v čem jsme ustrojený, hned nám doporučili ferratu Mahdlgupf Attersee klettersteig D (F). Prý na ní byli tenhle týden a že je vhodná i pro začátečníky, holky. Dobře – budeme vám věřit. V rychlosti jsme si nechali popsat cestu, vyzjistili pár informací a vyrazili jsme směr Attersee. Přístup od parkoviště k ferratě trvá cca. 30 minut.
Ferrata začíná velmi zvolna. Po roce jsem rychle nabyl pocit jistoty a o co víc – aj přítelkyně si začala užívat lezení jištěnou cestou (= super, říkal jsem si, to zvládneme v pohodě).
Po cestě jsme potkali asi dva páry, co lezli ferratu dolů – chlap a žena. To mě najednou přišlo dost divné, protože po sdolání ferraty vás typicky čeká odměna v podobě super výhledů a jednoduché a hlavně jiné sestupové cesty. Nic lezeme dál. Po zhruba dvou hodinách jsme se dostali do pasáže s několika B až C úseky. Jednalo se o kolmé stěny (fakt kolmé) s převážně kolíkovými chyty a stupy. Jo a pak jsem tušil proč jsme pravděpodobně potkali ty dva páry lezoucí ferratu nazpět dolů. Nad hlavou se mi objevil, krátký ale převislý úsek – „To bude to Déčko – to dáme a pak nás čeká podobná pohoda jako doteď „. Jo, dal jsem to, ale s vypětím sil jsem se vyškrábal přes převis. Jednalo se opravdu o dost nepříjemný kousek, navíc jsem se musel v tomhle úseku zavěsit přehodit ruce, protože se mi lano zaseklo kus podemnou a jedinou možností bylo trochu slézt, povytáhnout jistící lano a přes kamen přetáhnout expresku. “ Tak tohle jestli vyleze, tak je fakt dost dobrá“ – první věc co mě napadla nahoře. Zároveň mě bylo jasné z jakého místa se ženy vracejí. Přesně z tohohle podemnou :-D.
Do této chvíle byla ferrata fakt nádherná a její výstup jsme si užívali každým zdolaným metrem. Nicméně tady jsme to museli zabalit a otočit. Erča vydřela co mohla, ale síly na zdolání převisu nebyli. Jednak si neumíte představit tlak na psychiku, když máte pod sebou x stovek metrů (horolezci prosím nesmějte se, pro nás je kde jaká rozhledna adrenalin) a máte viset v převisu jištený akorát sám sebou a navíc jsme lezli půl druhé hodiny za slunečného a opravdu teplého dne :-D.
Když jsme se dostali dolů, zjistil jsme že převis byl v 1/3 této ferraty a po cestě byli minimálně ještě dva. Nevím jak mohla pokračovat dál, ale 3:30 za mě na ferratu Attersee Klettersteig nestačí.
O to víc se na ní vrátím s kamarády a pokoříme jí (= tu ferratu rozuměj). Takže jestli správně počítám – tohle byl třetí neúspěšný pokus o ferraty na našem Eurotripu. Uvědomnění nám vzalo chuť na Postalmklamm Klettersteig. Místo toho jsme zvolili poslední dva dny odpočinku a relaxu okolo jezer Attersee a Mondsee a po dvou dnech jsme vyrazili směr domov.
Závěr
Tak přátelé, pokud jste dočetli až sem, jsme u konce našeho výletu obi-van-kenobi-dodávkou. Další dny jsme jen relaxovali u krásně průzračných rakouských jezer a pak jsme se vydali domů. Všude dobře, doma nejlépe – něco na tom bude, aneb vždycky je proč se vracet. Pokud vás zajímá něco dalšího, něco co jsem možná nenapsal, nebo přehlédl, napište mi do komentářů. Předchozí dva díly tohoto cestopisu najdete, jak bylo zmíněno na začátku, tady:
Díky za shlédnutí. A napište mi, kam se chystáte příště vy.
NENÍ ČAS? NEVADÍ
1 min. čtení
3. Ve Švýcarsku jsou všechny dálnice placené. Cesta okolo jezera Brienzeersee – spodní břeh – rychlejší přes dálnici. Horní břeh neplacený přes vesnice, okolo jezera.
4. Maloja soutězka – 46.3963486N, 9.6947347E
5. Oblíbené ferraty u Salzburgu: Postalmklamm Klettersteig obtížnost D (F) – 47.6626211N, 13.4592400E , a Drachenwand Klettersteig C (D) – 47.8115139N, 13.3573719E.